Co se děje uvnitř lidského těla, napoví dětem inscenace brněnské Polárky
Co se děje uvnitř lidského těla, napoví dětským divákům nová inscenace brněnského Divadla Polárka. Tajemství srdce, plic, střev, ale také růstu přibližuje hlavně vizuálním jazykem, s minimem slov. Inscenace Stalo se mi tělo je určená dětem od pěti let, premiéru má v sobotu, oznámila vedoucí divadla Martina Hanáková.
S koncepcí přišly scénografka Zuzana Sceranková a režisérka Viktorie Vášová. První z nich se jednou zdálo, že se ocitla v místnosti, která se celá nadechovala a vydechovala – jako by prostor byl svébytným organismem. “Jako by měl vlastní kůži, krevní oběh, nervové vzruchy. Od té doby mi vrtalo hlavou, jak takový zážitek zprostředkovat dalším lidem nebo divákům,” uvedla scénografka.
Vizuálně pojatá inscenace vychází z mnoha faktů o fungování lidského těla. “Do naší inscenace se například promítlo, že naše střeva jsou pokryta miliony drobných prstovitých výběžků, klků, které se různě vrtí. Jsou to de facto obrovské davy minitanečníků, kteří se neustále vlní do rytmu trávení a vstřebávání živin. Proto se mohou divačky a diváci mimo jiné těšit na velkolepé taneční kreace uvnitř střeva,” popsala Sceranková.
Inscenační tým k faktům přistupuje tvůrčím způsobem, zároveň ale hledá způsob, jak informace předat menším dětem. “I když jsme od začátku nechtěli vytvářet edukativní inscenaci, v průběhu příprav jsme si o fungování lidského těla hodně zjišťovali. Fakta nám pak sloužila spíš jako inspirace – pro pohyb, herecké situace i charaktery jednotlivých postav. Vznikl tak hravý jazyk, kterým vyprávíme příběh těla, které toho zvládne opravdu hodně,” vysvětlila Vášová.
Postavy uvnitř těla řeší své vlastní výzvy. Kapitán Srdíčko drží rytmus a musí ustát stresové situace. Šampion Dechu se stará o plnění plicních sklípků a trénuje na rekord v zadržování dechu. Inspektorka Střevoklková umí zkrotit i nejdivočejší střeva, ale postará se také o nepořádek v ústní dutině. V noci přichází na scénu Růstový hormon, který se ze všech sil snaží, aby tělo vyrostlo.
Při zkoušení se tým neopíral o hotový literární text. “Důležité pro nás bylo hledání – zkoumání, co všechno se dá s jednotlivými předměty nebo kostýmy dělat a kam nás jejich možnosti pustí,” dodala Vášová. Spoustu nápadů přinesli herci. Autorská hudba Jana Kratochvíla si hraje se zvuky těla i každodenních činností. Na pohybové stránce spolupracovala tanečnice a choreografka Martina Hajdyla Lacová.
